Pokud vás považují za blázna, je to v pořádku

Otázku „Kdy vás lidé považovali za blázna?“ si vzájemně položili Ivo Toman a Tomáš Kučera.

Ivo Toman: Za prvé pokaždé, když jdu po ulici, poněvadž mám tiky. Za druhé když jsem přišel s revoluční angličtinou a v té době jsem vůbec anglicky neuměl. A celkem se nám zadařilo. Za třetí když jsem se rozhodl, že budu psát knížky. Zrovna teď jsem dokončil čtrnáctou a nikdy jsem neměl jedničku z češtiny.

A také když jsem začal dělat školitele. Já, který chrochtám.  Šel jsem na rétorický kurz, kde nám odborník vykládal, jak máme mluvit. Pamatuji si, že říkal: „Musíte mluvit tak, aby váš hlas byl v horní polovině spodní třetiny vašeho hlasového rozsahu.“ Já vůbec nevím, jaký mám hlasový rozsah. Takže asi nikdy nebudu dobrý školitel. Ale od té doby jsem o tom člověku neslyšel. A já jsem na přednášení celkem vydělal. Takže já byl vždy, pokud jde o podnikání, považován za blázna.

Tomáš Kučera: Za blázna mě považovali, když jsem veřejně ve svém realitním oboru začal tvrdit, že každý realitní makléř bude muset být na internetu. A že video je budoucnost realitního prodeje. Dnes to zní až úsměvně. Ale tenkrát mi říkali, že jsem blázen, že je to zbytečné a plácám nesmysly.

Když Marconi řekl svým přátelům, že by chtěl přenášet zvuk vzduchem bez drátů, nechali ho zatknout a pak zavřít do psychiatrické léčebny. Jenže telefon, televize nebo satelit jsou dnes důkazy toho, že blázen nebyl on, ale lidé, kteří ho tam zavřeli. (Marconi později získal Nobelovu cenu.)

Pokud vás tedy na cestě k úspěchu jiní lidé nebo dokonce vaši přátelé nazývají bláznem, pak je to možná znak toho, že jste na dobré cestě.